2. 4. 2020
Ahoj děti!
Hlásíme se s posledními úkoly na tento týden. Věříme, že se vám daří dobře a že jste v pořádku.
Tak nebudeme dlouho otálet a hned se pustíme do práce, ať si můžete hrát a vyběhnout ven za sluníčkem.
Ve slabikáři dnes dokončíme str. 73. Nejprve si přečteme slova v barevných sloupcích na stránce vpravo. Každý sloupeček si přečti alespoň 2x. Už to máš? Výborně!
Tak teď si každý sloupeček přečti postupně ještě jednou:
- v zeleném sloupečku podtrhni slovo, k jehož napsání bylo potřeba nejméně písmenek
- ve žlutém sloupečku podtrhni slovo, které má v sobě 2 stejné souhlásky
- v modrém sloupečku podtrhni vlastní jména
- v růžovém sloupečku podtrhni slovo, které nám vyjadřuje činnost
Nyní na nás ještě dole na stránce čekají poslední 3 řádky. Postupně si je pozorně přečtěte a pak škrtněte slovo, které na řádek nepatří a mamince řekněte proč. Zvládli jste to? Tak to je super! Nezapomeňte si vybarvit sluníčko.
Nyní si otevřete písanky. Že ještě vyspávají? Tak to je musíme probudit! Ručky si zápěstím položte na zavřené písanky a zaťukejte na ně nejprve palci, pak ukazováčky, dále prostředníčky, pak prsteníčky a nakonec malíčky. Do rytmu si k tomu můžeš zazpívat písničku Ťuky, ťuky na vrbičku……. Teď si ruce protřep, otevři písanku na str. 19 a hezky se posaď. A nemrač se, hezky se na ni usměj! Vždyť dobře víme, že s úsměvem jde všechno líp!
A co nás čeká? Přepis slov. S prvním slovem nám pomohli autoři písanky a další již musíme zvládnout sami. Pokud si nejste jistí, poproste o pomoc maminku. (My maminkám moc děkujeme.)
Hotovo? Tak si ještě na posledním řádku zopakuj, jak se píše velké psací R, C a Z.
Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr…… Vyhlašujeme přestávku!
Můj dědeček říkával: Dvakrát patnáct devatenáct, za tři koruny slaný housky, jednou pršelo a jednou bylo hezky!
No to jsem si tak s úsměvem zavzpomínala, když jsem si tu připravovala učebnici matematiky. Tak vás třeba věta mého dědečka taky trochu rozesmála.
Ale nyní již se podívej na 1. cvičení, které najdeš na str. 43. Postupně počítej, kolik je v každém sloupečku mincí a výsledek pod sloupec zapiš. Všimni si:
- 10 mincí = 1 desítka - - - - - tu nám autoři učebnice vybarvili žlutě
- mince, které jsou navíc, jsou bílé a představují nám počet jednotek - - - - - po zapsání celkového počtu
mincí je vybarvi libovolnou pastelkou
- Kolik bílých mincí máme v posledním sloupečku?
Ano 10 - ty představují další - neboli druhou desítku
- Můžeme tedy říci: 20 = 2 desítky nebo 20 = 1 desítka a 10 jednotek nebo 20 = 20 jednotek
Z číslic, které jste do políček zapsali, nám vznikla číselná řada 10 až 20. Nauč se ji říkat zpaměti vzestupně (10 – 11 – 12 – 13 – 14 – 15 – 16 – 17 – 18 – 19 – 20) i sestupně (20 – 19 – 18 – 17 – 16 – 15 – 14 – 13 – 12 – 11 – 10).
Pokud máte možnost, poproste maminku, aby vám otevřela webové stránky na odkazu:
https://skolakov.eu/matematika-1-trida/ciselna-rada-0-20 , kde můžete určování počtu prvků a číselné řady do 20 procvičovat.
Nyní máme před sebou víkend a zároveň poslední postní neděli – Květnou.
Na Květnou neděli se dříve nesmělo nic péci, aby se nezapekl květ na stromech, protože by se pak neurodilo žádné ovoce. Obydlí naši předkové vymetali zelenými ratolestmi, aby vymetli zhýralost a vše zlé. A představte si, že se také hledala zlatá vejce. Pokud ho někdo našel, měl ho zahrabat do slámy a pak uříznout vrbový proutek. Před půlnocí musel obě věci odnést na křižovatku lesní a polní cesty, kde položil vejce a zamával nad ním vrbovým proutkem k jihu, severu a východu. Poté se mu prý zjevil duch, který mu splnil každé přání.
Hezká pohádka, viďte. Ale v dávných dobách se našemu lidu žilo velmi těžko, a tak si lidé vymýšleli různé příběhy, ve kterých se odrážela jejich touha po lepším a důstojnějším životě.
Moje prababička chodila na Květnou neděli do kostelíčka, kde si nechala od pana faráře svěcenou vodou pokropit kytičku kočiček. Tu si pak dala doma za svatý obrázek a nechala si ho tam celý rok. Věřila, že ji kytička bude po celý rok ochraňovat od všeho zlého.
Tak pěkný víkend a opatrujte se.
Hezký pozdrav vám i vašim rodičům přejí vaše paní učitelky
D. Živnová a S. Minaříková